Je nadhernej veèer,
tak zaèinam psat
a vino mi dodalo sil.
Bùh mi byl svìdkem,
kdy mìl jsem tì rad,
to tenkrat snad je tì byl.
Tvý dopisy v echny
jsem tisickrat èet,
v nich stalo jak v tvým klinu spim.
V ak s poslednim volnem se roztøi til svìt,
v nìm nikdy tì neopustim.
Pak u vlaku ty, cizi ena,
Promiò mi, e jsem ti lhal,
je tì teï sly im tì tou ebnì sténat,
tu tvoji fotku jsem roztrhal.
U nepøidu nikdy tou pì inou k vam,
vi ja jsem teï tady, ty tam.
U diry v blatì se sam sebe ptam
a sam si i odpovidam.
Proè u vlaku jste staly, na mì
jste se smaly, ty a moje mama
star i cizi dama,
dìtskej pokoj k smichu,
poveèeøim v tichu, rozhovory vaznou
v dy mam du i prazdnou.
Vzpominky jen boli a u na cokoliv,
ztracenej je kliè, u abych byl pryè.
Zpatky se chci vratit, ne se tady ztratit,
fronta zpatky laka domov pro vojaka.
Kdy zemì je rozryta polibky dìl
a hvizdani protina vzduch.
Pi e ti kaciø, co do pekla chtìl,
pro mameni barevnejch stuh.
Pro tenhle okam ik nemù u lhat
a utikat jak malej kluk.
A jinej zabu i u va ich vrat,
mì uhranul polnice zvuk.
Kdy zatroubi nam k boji,
tak to za to stoji.
Nenavist je laska, kolem zemì praska.
Plameny se maji, kdy si s nama hraji.
Pak nastane klid a my snad mù em jit.
Ka dej do svý diry, bez boha a viry,
z u lapnutejch brancù zbyla banda kancù.
Tak se teda mìj a nìco si pøej,
ne se nebe zøiti a tak skonèi iti.
A tak posilam ti pozdrav z fronty,
oheò u pøestava høat.
Vino je silný
a teplouèký støilny pøijmou mì s laskou,
a odejdu spat.