Léta koukám na ten vzdálený příboj
Nevím, co mě tak vábí?
Chodím na břeh každý den
Mám být hodnou dcerou svého táty
Ale sem se vždycky vrátím
Na břeh k vodě, k vodě jen
Ať jdu tam či sem, skončím před mořem
Když jdu po stopách, které mizí v tmách
Všechny vedou zpět tam, kam nesmím jet!
A kde toužím být
Nebe, pás vodu dál objímá a vábí
Jak poznat mám, co je tam dál?
Když mi dá vítr plout nad vodou s lodí útlou
Jak rozeznám, kam až dál se dá nad pěnivou vodou plout?
Já vím Každý, kdo je tady doma, je tak šťastný z toho, co má
Všechno je tak, jak má být
Já vím Každý, kdo je tady doma, dělá vždycky jenom, co má
Tak snad bych mohla taky já
Můžu hrdě vést, jak mi velí čest
Najít vlastní byt, Žít, jak má se žít
Jenže vnitřní hlas mluví zas a zas
Co jen má to být?!
Nebe, pás vodu dál objímá a láká
A kdopak ví, co je tam dál?
A to vím, že to budu zrovna já, koho vábí!
Tak řekni víc!
Mám jet s lodí svou tam, kde za vodou
I ten pás nebe dál objímá a vábí!
Jak poznat mám, co je tam dál?
Když mi dá vítr plout nad vodou s lodí útlou!
Snad rozeznám, kam doplout mám?!