Zas na kolenou pod ocelovým nebem
Vítr rozfouká zbytky popela
Jak moc se liší pocity od reality
Jsem snad ani vědět nechtěla
Čím víc mě Bože zkoušíš, kolik ještě snesu
Tím víc vděčnost cítím, že můžu růst
A někdy nesu tíhu, že se sotva vleču
A sprostý slova sypou se mi z úst
Já dostávám co je mi třeba
A ne co mohla bych chtít
A každou bouřku slunce jednou vstřebá
Já počkám si tu na něj bude líp
Já dostávám co je mi třeba
A ne co mohla bych chtít
A každou bouřku slunce jednou vstřebá
Já počkám si tu na něj bude líp
Co na mě ještě chystáš ve svým plánu
Já raděj vědět nechci mohla bych se začít bát
A s pokorou já beru vše co ke mě přijde
A stejně věřím, že máš mě vlastně rád
A po stý hlavu zvednu a rozhlídnu se kolem
Je-li někde cesta po který dá se jít
A trochu čekám z který strany rána ještě přijde
Obuju starý boty a zkouším zas jít, zkouším zas jít
Já dostávám co je mi třeba
A ne co mohla bych chtít
A každou bouřku slunce jednou vstřebá
Já počkám si tu na něj bude líp
Já dostávám co je mi třeba
A ne co mohla bych chtít
A každou bouřku slunce jednou vstřebá
Já počkám si tu na něj bude líp, bude líp, bude líp