Ten carovne temný les me skrývá cestu svou
Doufám ne marne dnes v nej vnorím du i mou
Jakýs starý sen me nutí do zdej ích kraju
Dlouhé roky ríká: "jdi, vydej se na cestu!"
Zahalený lesa tmou u zanedlouho jsem
Kvílení zvere ru í ted v mojí mysli klid
Strachuji se neznámého a ten divný sen
Co desí me svým tajemstvím, musím pron najít klíc
Znavený u cestou svou usínám na strome
Ten sen se zase navrací me ceká kru ná noc
Krik mladých od kánete je le í tu v hnízde
Nedá me chvíli spát ted u toho mám dost
Po noci strávené v korunách jsem znaven je te víc
V ptacím hnízde nacházím jen mrtvá mládata
Prolezlá jsou mravenci jak po smrti deset dní
V dyt vecer je te ivá byla tot smutná záhada
U dávno prece musí být rozjasnený den
Po svetle ani vzpomínka, stále v temnote
Co deje se tu v techto místech je hor í ne li sen
V hruze pomý lím na útek stejnou cestou zpet
Na chladné zemi v ak u není cesta jako drív
Zde ený mám hruzu z tech míst tajemných
Návrat zpet tu smysl ztrácí kam uniknout nevím
Sen odvahu dodává, ríká:" jdi, kde je stín!"
Nezbývá ne uposlechnout predstavy mé hlas
Pronikám do hloubi mrazu stále ní a ní
Kdy v dáli za skalami vidím ohnu zár
Prece jen u cíle jsem, bohum lesa blí
Mezi stíny stromu v hlubokém hvozdu
Ovládnutý náladami tajemného umení
Mezi prameny vod a drevin korenu
Stojím a vzývám matku prírodu
Synem lesu cítím se celým srdcem
Od skal temných ozvena dávnou mojí matkou
Vítr silný nesmrtelný ducha mého otcem
V tuních krytých krovinami na veky spjat s prírodou
Kdy de tových kapek na kraj se sná í prehr el
Poznávám tu neskutecnou sílu zemských ivlu
V hloubi lesu nalézám útechu své du e
Domovem mým je krajina kde ije láska stromu
Kdy zmocnují se nitra mého pochmurné nálady
Samota s íravá dusí a trýzní
Objímám stromu kmeny jejich mocné du e
testí vzne ené svítá a zárí