Zastav èas, klany zavøeli do klecí
Pøe el mráz a zvony ílenství doznìly
Ve válce s depresí
Sna ím se vidìt skrz prázdné pohledy
tam kde se skuteènost ztrácí v temnotì
a nekoneèné sny zaèínají vládnout.
Má du e je zmrazena a tìlo slabé, inteligence nìmá.
Zùstanu sám.
Uèím se pravidla tý jejich ukrutný hry.
Tak zabte ty prasata!
Je tì je sly ím kvièet!
Ka dou noc vidím skrz oèi ílence a vládnu tvrdou pìstí.
Nechte mì zapálit oheò!
Kapky hadího jedu stékají do èerstvých ran
v mém odumírajícím mozku
ijícím ze zvuku elektrický kytary.
Zbývá u jen natáhnout do skla
a upadnout ve smrtelném spánku.